Podzimní

Tak jsme přežili novou říjnovou revoluci. Republika se přebarvila a i ta poslední labuť odletěla vdál. Stromy se obarvují a na louce jsou vidět více a více psí hovínka. Julča obchází kolem a kolem a občas zaklepe na dveře s prosíkem, že se jenom ohřeje. ( Julča je má osobní deprse ) Nepouštím jí a dveře vždy přirazím. Možná, že Julča nemá úspěch může paradoxně mé větší a větší se obrácení k Bohukrestan.
Včera jsme měli rodinné sezení a já se nachytal jak lapášim. Ale kdo to nedělá, že. Hlavní je, aby na to nikdo nepřišel. ( lapašání = když si člověk při servírování jídla pro několik osob rovným dílem sám nakonec ještě přihodí poslední zbylý kousek ) A synovec se zase ukázal jako fryšťák. Tak kdo je na tom lépe, co?? ( Fryšťák = ten, kdo po skončení párty umyje všechno, kromě pánve na smažení, kráječe sýra a hrnce.). Z toho plyne, že jsem vše ostatní musel umýt já. Jsem z toho koroptev. Ale ne na pečení, to si zase sám sebe vážím. Na pekáč Vám nevlezu.
V poslední době se moc zamýšlím nad životem. Sedím na lavičce mezi důchodci a předu. Občas si zajdu koupit kafe do Žabky a předu dál. Těch rozhovorů co jsem již vyslechl, jejej.